moudra

Šípková růženka

(veršovaná pohádka)

Poslyšte příběh již starý a omšelý,
který však zaujme děti i dospělý.

Z královských orgií, kde bylo snad všecko, 
za devět měsíců zrodilo se děcko.

Král jméno vymyslel, když hleděl na sklenku,
fantazie nemaje zvolil třeba Růženku,

K večeru rybáři vyndali udičky,
za svitu měsíce slezly se sudičky.

První je ctnostná a k tomu vědma,
chytrá jak eskymák uprostřed ledna.

Druhá je spanilá z krásného domu,
třetí však přiblblá a hnusná k tomu.

"Ty k ní nepudeš" řekli si shodně,
chytli ji pod krkem, zkopali hodně.

"Pak všichni usnete, až praští se o kládu!
To máte za moji srovnanou fasádu!"

Nikdo ji nevěřil, nikdo se neděsil,
někdo to nechápal, někdo se oběsil.

Tak jenom zvesela koukali na roky,
měli dost políček a měli otroky.

Princezna Růženka rostla jak květ,
v tom jednom JZD osmnáct let.

Když Růža klacíkem škádlila kravičky,
upadla na kládu, viděla hvězdičky.

No a tak princezna, krásná jak na malbě,
upadla chrápajíc, jak fotr po kalbě.

Že nebyl zahradník nebo snad kdo ví,
obrostlo království mohutné křoví.

A tak čas míjel a tak čas plynul,
když tuhle princ si to po cestě šinul.

Dlouho se prodíral nemaje zlatku,
páč neměl Husqarnu a neznal zkratku.

Princ celý udýchán vyběhl schody,
Růže chrst do ksichtu hrníček vody.

Probuzená princezna měla se k světu,
leželi na zemi, než princ vydal větu.

Sudička vidouce, že kouzlo už neplatí,
lekla se a trochu i nasrala do gatí.

Však svatba se nekoná,neznějí fanfáry,
princ upad na schodech, nesou ho na máry.

Tak poslyšte z hřbitova mdlé větru skučení,
které nám dává toto ponaučení:

NEHLEDEJ PRINCEZNY, NEHLEDEJ ZLATO, 
NAPIJ SE, ZAKUŘ SI A VYSER SE NA TO.

autor: Honza Volf

Vidět a cítit trávu růst

"Teď je to hrozný...kapitalismus. Lidi se pořád honěj za majetkem a vyvíjí na sebe tlak. Chtějí to (jak říká Dušek) "někam" dotáhnout. Je ale důležitý žít teď. Pozorovat a uvědomovat si. Dívat se jak roste tráva" přičemž ji pohladil a na konci hovoru se uklonil.

Jirka, obyvatel Karlína, který "něco" ví

 

pojďme to zastavit

"Teď ta možnos je. Pojďme to zastavit ty stroje na planetě. Na týden. Na čtrnáct dní. Tři týdny. Měsíc. Zastavme všechnu tu výrobu těch nesmyslů, který nikdo nepotřebuje a pořád se vyráběj a pořád se lidem vnucujou reklamama, kampaněma.

Zastavme to a pojďme si měsíc chodit po planetě. Procházet se a povídat si. Pojďme se potkávat a povídejme si. Zkoumejme se jako lidi, po čem vlastně toužíme."

Jaroslav Dušek, Kupředu do minulosti, rozhovor pro ČR, 20.1.2015

zdroj

proč

"Dělat věci, protože chci, ne proto, že bych měla, nebo proto, že to ode mne lidé očekávají"

Dívka z ciziny, Humans of Prague,  zdroj

cesta

"Ano, někdy zabloudím a spíše se vzdálím od cílového bodu. Ale na tom nesejde, protože až tam pochopím, že cíl nikdy není ve výsledném bodě, je v té cestě. Ta se díky zabloudění stává naopak dobrodružnější."

Ladislav - poutník z Českých Budějovic, First class, zdroj

kruh života

lidi si stěžujou, že všechno jídlo je příliš drahý a jdou a koupí – a to vidím ve spoustě zemích – koupí ty nejlevnější vajíčka, protože ta jsou pro ně nejlepší. Ale nejlevnější vajíčka jsou od slepic, které trpí. Protože nejsou venku, nemůžou se natáhnout na sluníčku, vykoupat se v písku, ležet tam a být štastná. A štastná slepice má taky šťastná vajíčka a pro člověka je dobrý být v kontaktu s kruhem života

Neznámý žid, Humans of Prague, zdroj