Ukovej si vlastní nůž

"Ten pajzák vím komu patří..."

Když pracujete hlavou a myšlenky uvádíte v činy převážně prostřednictvím klávesnice a monitoru, vyvstane potřeba vyrobit něco hmotného a užitečného. Znáte ten pocit? Řeší to nejdeden web developer z mého okolí. No a mě to samozřejmě taky čas od času napadne. 

Geniální nápad dostala má drahá T. Dala mi totiž k narozeninám den v kovářské dílně. Mým produktem měl být zprvu vlastnoručně ukovaný zvoneček. Když jsem se ale dozvěděl, že je možné vyrobit si vlastní nůž - nebylo moc nad čím přemýšlet.

O pár měsíců později jsem se do kovárny vydal. Kovárna mistra Romana Pausche (http://pausch.cz) je sice od Prahy kousek dál, ale když si cestou zpíváte "Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu...atd", tak cesta příjemně uteče.

Celkem jsme se sešli 4 kovářští učňové. Roman Pausch nás pohostil kávou a poučil nás o bezpečnosti práce v kovárně. Asi po půl hodině povídání jsme se dali do práce. Netrpělivě jsme se chopili rukavic, kožených zástěr a brýlí. Každý jsme obdrželi kus narovnané pružiny, která se měla stát v několika hodinách řeznou zbraní. Kováním nás provázel mistr v několika etapách. Vždy nám ukázal jak by měl náš výrobek v jednotlivých fázích přibližně vypadat a ukázal způsoby jak toho dosáhnout. Střídali jsme se u výhně plynové a klasické uhelné. Každá má své pro a proti. Plynová sice vypadá jak betonová mikrovlnka, ale rozhodně železo rozpálí rychle a nepálí z ní tolik oči. Do klasické výhně totiž člověk, co má rád oheň stejně jako já, musí neustále čučet.

Celý proces včetně instruktáže a finálního dobrušování trval asi 7h.

Každý jsme si odvezli ostrý nůž středověkého vzhledu a mě bylo jasné, že se ke kovadlině určitě jednou vrátím, jelikož to byl skvěle strávený den při kterém v mých rukou vzniklo něco hmotného a užitečného...a o to přeci šlo, nebo snad ne?!

 

Ukovej si vlastní nůž