Moje Whole30

Měsíc bez pečiva, bez mléka, BEZ CUKRU.

Po úspěšném absolvování osobních výzev měsíc bez alkoholu či ne úplně striktním měsíci bez masa si říkám: Co mě na tom vlastně láká? Vždycky se jednalo o nějaký hec a v případě masa v tom určitě hrála roli moje drahá T. Jsou určité výzvy, které člověk prostě musí zkusit. Třeba právě proto, že je mu to nepříjemné a dráždí ho už jen pomyšlení „proč bych to sakra měl dělat?!“. Měsíc bez masa mě naučil trochu jiný pohled na jídlo z pohledu živého tvora. Masa si více vážím a myslím, že jsem ho od té doby celkem omezil a ochutnal spoustu výborných bezmasých jídel.

Měsíc bez alkoholu mě zas ukázal bolestný pohled na přátele v hospodě nad škopkem bahna, zatímco já usrkávám vodu s citronem, domácí limonádu nebo v nejlepším možném případě kakaíčko. Ale dá se to. Člověk si tak trochu ověří, zda není náhodou alkoholik a zda se ještě pořád dokáže bavit bez alkoholu. Ale děkuju mockrát … pivko já moc rád. T. říká, že odpírání si malých radostí je dobré. Člověk si jich pak víc váží. Navíc je to asi i cesta k poznání sebe sama.

Od začátku roku se snažím naučit zdravým návykům z tzv. KB5 výzev (mohu doporučit všem co se snaží, nebo by se měli snažit, alespoň trochu hýbat). No a je tu červen a výzva Whole30. Tématu stravování jsem se snažil ve společnosti tak nějak vyhýbat možná i proto, že polovina lidí kolem mě jsou odborníci přes stravování, nebo to občas tak vypadá. Já tomu moc nefandím. Ať si každý jí a pije co chce. Nicméně tou mediální a sociální masáží jsem asi taky změnil jídelníček a začal jíst spoustu ovoce a zeleniny. Podle mě stačí na téma výživového poradenství dvě slova a to: NEJÍST S*AČKY.

Každopádně zde je průběh Whole30 člověka závislého na cukru. K snídani něco sladkého, po obědě sladká tečka, k oslazené kávičce sušenku a večer u televize čokoška. Ok. Sportuju, ale tohle je asi fakt moc. To bude peklo.

1. týden

Hned ráno v práci na poradě dostanu od kolegyně, co má narozeniny čokoládový bonbon a bezmyšlenkovitě si ho nacpu do chřtánu. Dobrá, měl bych se víc soustředit na jídlo. A po zbytek týdne nedělám vlastně skoro nic jiného. Stravuji se saláty, ovocem, ořechy a různými druhy masa a spoustou vajec. V práci piju o 50% méně kávy, jelikož je neslazená. Chodím tam jak mlsnej kocour a koukám co bych snědl. Většinou je to přídavek zeleniny. Jupí. Btw. pozoruju, že jsem trochu agresivní na lidi a tak radši moc nemluvím, hlavně ne o jídle. Pořád přemýšlím, co budu jíst. Dnes, zítra, celý měsíc (celý život?).

2. týden

Objevuji stránku s recepty pro Whole30 a nacházím v ní naději, jelikož jídla vypadají skvěle a jak zjistím jsou i chutná. Zvykám si na jídla, kde je příloha většinou jen zelenina. Ale trochu se mi v hlavě tluče tato výzva s mým návykem nejíst tolik masa. No nic měsíc se to nezblázní a vajíčka to jistí. Nicméně pořád myslím na jídlo, i když ne už tolik jako první týden. Opakuju si pořád „je to jen jídlo“ a „člověk jí, aby žil“.

3. týden

Cítím se dobře. Kolem mě je spousta pokušení v podobě jídla a pití a myslím na ně často, ale odolávám. Venku je krásně a každý den si říká alespoň o jedno vychlazené pivo po práci někde na zahrádce. Jsem na sebe ale tvrdej, nebo řekněme polotvrdej**. S potěšením zjišťuji, že mám poloviční břicho (resp tu část mezi kůží a svalstvem) a zároveň přes den nepociťuji únavu. Vím, že je něco jinak, že bych byl normálně unavený v tento čas, ale cítím, že můžu kdykoliv během dne padnout k zemi a udělat třeba 20 kliků, vyskočit a dělat jakoby nic (ve smyslu že mám dost energie - potím se stejně jako předtím). 

4. týden

Do konce výzvy už nezbývá málo, ale nějak mi to začíná být i jedno. Vím, že najet na předchozí "cukrový" režim by byla sebevražda (ikdyž jsem si v prvním týdnu myslel, že přesně to udělám). Tělo si zvyklo na něco jiného a byl bych asi hloupej kdybych ho to odnaučoval.

Už jen týden a kolem spousta lákadel. V hlavě si promítám jídla, která jsem si na měsíc odpustil a uvažuju na které se těším a které už si tolik dávat nebudu. Těším se třeba na rýži, na pivečko, na různé typy gulášů (fazolový, bramborový, houbový, klasika masový se špekovým knedlíkem), sýrové variace a jogurty. Nemyslím si, že bych měl nesnášenlivost na laktózu ani na lepek. Cukr byl ten problém podle mě. Ale čeho se bojím je to, že si dám sladký a začne závislost znovu. Nicméně vím, že kdybych náhodou zase spadl do té sladké rutiny, tak že z toho dokážu uniknout, byť „jen“ na jeden měsíc.

Závěr

Nebudu sdílet svítající six-pack ani foto z váhy, jak poskočila za tech 30 dní. Ale je fakt, že se cítím lépe. Jsem obratnější, už ne tolik těžkopádný. Na tréninku se mi lépe cvičí a v práci nejsem tak  unavený jako dřív. Zvykl jsem si na hořkou kávu a čaj a chutnají mi. Navykl jsem si kupovat čerstvou zeleninu a ovoce v čemž hodlám pokračovat. Masa asi zase trochu uberu, ale zkusím domů nosit víc ryb, když už jsem rybář.

Doporučuju všem vyzkoušet. Lidi komem vás si budou klepat na čelo proč se tak mučíte, ale stojí to za to. Tak hodně štěstí a hlavně trpělivost.

* R

** v cheat items za celý měsíc nějaké to pivko bylo

Moje Whole30