Rybaření v Norsku jinak

Jak jsem potkal mořské ryby. Severské chytání ze břehu.

Když mi před lety kamarád a pan rybář Vlasta Hrubeš ukazoval fotky z Norska, už tehdy jsem si říkal, že se tam určitě někdy podívám. Zajímaly mě samozřejmě úlovky, které měl Vlasta unikátní. Mořský ďas a mořská kočka dominovali. Mě ale zaujaly zejména fotky, na kterých ryby nebyly. Byla tam severní krajina, fjordy, průzračné potůčky a řeky, které se ve větších hloubkách barvily do modrozelena. V roce 2015 jsme se tam s kamarády vydali na roadtrip (rád bych tomu říkal expedice). Nazvali jsme tehdy náš výlet Za polární kruh. Celkem nás jelo 6 lidí a dvě auta. Primárním cílem expedice nebylo rybaření, ale já si sebou vercajk vzal.

Nikdy mě mořský rybolov nelákal, ale zkusit jsem to musel. Do Norska se jezdí hlavně do fjordů na lov tresek, které si potom rybáři vozí domů v polystyrenových boxech. Tuším, že limit je 15 kg na osobu. O rybaření ze břehu jsem moc informací nenašel. Narážel jsem hlavně na články opírající se o pilkrování v hlubinách. Takže jsem jel chytat vlastně tak trochu na blind. Našel jsem si, že na norských plážích se vyskytují tzv. píseční červi, kteří vypadají trochu jako naše klasické žížaly a na které se dají chytat platýsi. Hlavně jsem chtěl ale zkusit přívlač, takže jsem se vybavil těžšími twistery a plandavkami. Později jsem si v Norsku levně zakoupil i pilkery, které na fjordech opravdu fungují, a to nejen v hloubkách. Zkrátka norským rybám až tak moc nevadí, když je nástraha těžká a padá rychleji ke dnu.

Svoje rybaření beru tak trochu jako příjemnou závislost. Takže kdykoliv na naší výpravě nastala chvíle, kdy jsem nebyl potřeba jinde, vzal jsem prut, který musel být vždy v kufru někde po ruce a šel si nahodit. Moji spolucestovatelé na to byli připraveni. A když píšu připraveni, tak tím myslím, že sebou měli rošt a grilovací uhlí. Ne vždycky se mi podařilo ulovit rybu. Občas jsem prostě jen utrhl pár nástrah v chaluhách a přišel s prázdnou. Naštěstí jsme měli dost jídla, a tak se stala čerstvá ryba občasným zpestřením jídelníčku. K samotnému chytání jsem se většinou dostal buď brzy zrána nebo večer. Přes den jsme se většinou přesouvali nebo cestovali po vnitrozemí. Pro mě je to stejně nejlepší čas na ryby.

Ranní výprava do podezřelého fjordu

Jednoho dne jsme se utábořili více ve vnitrozemí uprostřed lesa, ale zároveň nedaleko fjordu. Projížděli jsme kolem něj a já si pak na offline mapách našel místo, kam bych se chtěl podívat na ryby. Většinou jsem vyhledával zúžená místa ve fjordech, zátoky a místa, kde by mohla být hloubka - tedy kde jsou strmé břehy, u kterých se tyčí skály nebo hory, a samozřejmě se silnicí, abych se mohl případně rychle přesunout nebo vrátit. Večer jsme si udělali táborák a já zatím plánoval ranní výjezd do fjordu. Brzy ráno jsem si tedy přivstal a zajel na podezřelé místo. Zaparkoval jsem u silnice a asi 50 m šel k vodě pěšky. Celý břeh v dohledu byl tvořen oblými balvany, ze kterých šlo beze všeho nahazovat a občas i přistoupit k vodě umýt si ruce. Měl jsem sebou přívlač s pilkrem, a tak jsem ihned začal prohazovat vodu. Zkoušel jsem různě trhat a tahat prutem a zkoumal jaké pohyby ryby nalákají. Slunce už vyšlo a začalo příjemně hřát přes rybářskou vestu. Po chvíli vláčení jsem měl první záběr. Adrenalin ihned stoupnul a já zase cítil srdce tlouci tak, že to snad bylo i slyšet. Chvíli jsem se s rybou přetahoval, ale pak pilker pustila. Prohazoval jsem místo, kde jsem rybu zapřáhl, ještě párkrát, ale tentokrát už nezabrala. S tím se prostě rybář musí smířit a mě to většinou ještě více nabudí. Ale chce to klid. Opět jsem prohazoval fjord a snažil se lapit rybu, kterou bych mohl přinést přátelům k večeři. Člověk se při tom trochu cítí jako lovec vyslaný tlupou, která čeká v jeskyni a opatruje oheň.

Za pár chvil, když jsem opět zkoumal u břehu, jak funguje a pracuje pilker, jsem zahlédl, jak mi po něm vystartovala treska. Z hlubiny se zjevila a zmizela za jedním z balvanů pode mnou. Vytáhl jsem pilkera z vody, jen tak ho spustil pod sebe a chvíli pilkroval (tedy povytahoval a opět spouštěl nástrahu). Tresku pohyb zaujal a já viděl z první řady hlediště, jak treska zaútočila. Vždycky mě překvapí, jakou dokáže dravec vyvinout rychlost. Po chvíli přetahování už byla treska na břehu a já se pokoušel na samospoušť zvěčnit tento okamžik. Na třetí pokus se mi podařilo vyfotit se se svým úlovkem. Byla to Treska polak a měřila asi 60 cm. Nic extra, ale pro mě pěkný kousek. Jako lovec v tlupě jsem měl splněno, a navíc další krásný zážitek u vody. Zážitky u vody nemusí však být vždy spjaty s rybou. Poté, co jsem ulovenou rybu uložil kousek od vody do stínu, jsem pokračoval ve vláčení. Pod nohama se mi událo další představení, a to vydří šmejdění. Byla to pravděpodobně Vydra říční, která se v Norsku vyskytuje jak v řekách, tak ve fjordech. Hledala podél břehu asi potravu. Vždycky mě potěší podobná návštěva a vůbec mi nedošlo, že by mi tentokrát mohla i uškodit. Vynořila se na několika místech a vždy jako by něco větřila. Naposled vystrčila hlavu a vylezla v místě, kde jsem měl svůj úlovek a pak mi to došlo. Rozběhl jsem se k ní a ona skočila zpět do fjordu. Rybu nechala tam, kde jsem ji položil. Vzápětí už jsem rybařil jen poblíž, abych mohl střežit svůj úlovek.

Rybářské klišé

Kousek od města Odda je tzv. Hardangerfjord, což je údajně nejúrodnější fjord v Norsku. Každý si pod slovem nejúrodnější asi představí něco jiného. Pravděpodobně jde o zavlažení okolních břehů, což umožňuje pěstování zemědělských plodin. Já si říkal, že by mohl být plný ryb. My se u tohoto fjordu na chvíli zastavili před výletem na místo Trolltunga (trolí jazyk). Zaparkovali jsme kousek od mola, což byla ideální příležitost ověřit si úrodnost fjordu pod hladinou. Párkrát jsem nahodil a po chvíli i úspěšně zasekl. Chvíli jsem bojoval se svým úlovkem a zaujal tím i svoje kamarády, kteří se začali sbíhat. Když jsem přitáhl úlovek ke břehu, zastyděl jsem se a pokusil se kamarády zastavit, ať ke mně ani nechodí. Měl jsem totiž na třpytce zaháknutou dámskou vložku! Nacucaná se z hlubiny vynořila a mě se nechtělo ji vůbec tahat z vody. Z rybářských historek vím, jak bojuje třeba takový hrnec nebo poklice. No a koukali byste, jak bojuje taková vložka, když je zaseknutá na správném místě.

Druhy ryb a oprávnění k lovu

Když jsem psal o chytání na blind, tak to nebyla tak docela pravda. Věděl jsem, jaké ryby se ve fjordech zdržují, napsal jsem si jejich anglický a norský název a nejmenší lovnou míru. Některé druhy si jsou dost podobné, takže jsem měl k dispozici napsané i nějaké základní popisy a odlišnosti od ostatních druhů. Zde je ukázka rybího zastoupení v Norsku:

 

Název Nejmenší lovná míra Poznámky
Treska polak (Pollachius pollachius) 45 cm Norsky "sajda", nejčastější úlovek
Treska tmavá (Pollachius virens) 40 cm / 45 cm častý druh v Saltstraumen
Treska obecná (Gadus morhua) 40 cm / 47 cm Norsky Dorš, častý úlovek
Ďas mořský (Lophius piscatorius) 60 cm max 2 m
Platýs velký (Pleuronectes platessa)   délka 20-40 cm, červené tečky po těle
Platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus)   délka až 3,7 m. Další název Halibut atlantský.
Kambala velká (Psetta maxima) 30 cm Anglicky Turbot. Narozdíl od platýse má oči na levé straně těla.
Makrela obecná (Scomber scombrus) 30 cm  
Okouník mořský (Sebastes marinus) 32 cm max 1 m, anglicky Ocean perch, červená barva
Ostroun obecný (Squalus acanthias) 70 cm max 1,5 m, podobný žralokům
Štikozubec obecný (Merluccius merluccius) 30 cm další názvy: Hejk, mořská štika. max 1 m.
Vlkouš obecný (Anarchichas lupus)   délka až 1,5 m. Další název Mořská kočka. Anglicky Atlantic wolffish.

To se týče možnosti chytání v Norsku, tak podle článků a informací na internetu jsem se dozvěděl, že lze chytat v moři a fjordech bez oprávnění, ale na vnitrozemní chytání je potřeba povolenka, která není zrovna levná. Takže na lososy v norských řekách jsem mohl zapomenout. V průběhu času se to mohlo změnit, ale dobou, kdy jsme tam jeli, bylo toto aktuální info. Můj požadavek na expedici byl tedy co nejčastěji tábořit v blízkosti fjordů. 

 

Nejlepší místa

Za dobu, co rybařím, si moc dobře uvědomuju cenu informace "kde to bere". Rybáři svá oblíbená místa tají, aby tam nenalákali další rybáře. Chtějí si je nechat pro sebe a nejbližší kamarády. V Čechách je teď rybaření dost populární (hlavně to sportovní - tedy chyť a pust), proto jsou informace o místech ještě cennější. Je mi proto jasné, jak riskantní je vypsat tu konkrétní místa. Na druhou stranu by taková informace mohla pomoct podobným tichým bláznům, jako jsem já. Navíc místo, které doporučuji navštívit, je dosti na severu a kdo se vydá tak daleko si zaslouží chytit nějakou tu kapitální tresku. Místo, kde se dá dobře zachytat ze břehu, se jmenuje Saltstraumen.

Jistě jsou v Norsku místa, kde to bere ještě víc a lovci si přijdou na své. My se na naší výpravě dostali nejseverněji k městu Bodo, u něhož se nachází úžina Saltstraumen. A to je přesně to místo. Je to zúžení protilehlých břehů, kudy se vlévá a zase vylévá mořská voda do fjordu. Každých 6 hodin se mění směr proudu a v proudu lze chytit různé druhy tresek a asi i jiných ryb. Více na  Saltstraumen - nejsilnější vodní víry na světě

Tolik k prozrazení lovných míst.

Norsko celkově předčilo má očekávání, a to nejen co se rybářských úspěchů týče. Po expedici Za polární kruh jsem byl pln cestovatelských dojmů a zároveň měl moc dobrý pocit jako rybář. Přišel jsem si jako objevovatel nových druhů. Je mi jasné, že se do Norska někdy vrátím třeba přímo na rybářskou výpravu s kamarády rybáři, ale asi už to nebude tak na divoko. Fakt, že jsem byl v této expedici jediný rybář, mě v mém koníčku jen utvrdil. Tichým bláznem jsem. Petrův zdar.

Rybaření v Norsku jinak