Malá fatra za dva dny

hřebenový přechod pohádkovou krajinou NP Malá Fatra

Motiv: Po návštěvách taiwanských a norských hor jsem se zastyděl, když přišla řeč na Tatry či jiné slovenské hory, které jsem donedávna neměl tu čest navštívit. Tuto ostudu jsem napravil a během pár dní na Slovensku si do paměti vryl výhledy z vrcholků Malé Fatry a jedné procházky z Nízkých Tater. Přes svůj obdiv a lásku ke Krkonoším a české přirodě obecně jsem se rozhodl tuto zkušenost doporučit alespoň jako článek. Zkrátka Fatra zabodovala. Je to něco jiného a skvělého! 

Ať už jedete na Slovensko autem, vlakem, autobusem nebo jako major Zeman letadlem bude pro vás důležité nějaké to útočiště kde si necháte věci nebo přespíte. V našem případě to byl kemp Bělá Nižné Kamence poblíž města Terchová, který nás ubytoval i s Plotičkou * za 13EUR/noc (tj 2 osoby+auto+stan). S kempem naprostá spokonenost - teplá voda, sprchy, společné prostory pro vaření a mytí nádobí, el proud, wifi...vlastně na kemp docela přepych. 

Trek jsme započali v místě zvaném Starý dvůr (600m.n.m.), kde je neplacené parkoviště a kde jsme tedy ponechali Plotičku na 2 dny samotnou. Vyrazili jsme po modré na západ a asi po dvou hodinách vystoupali na pvní kopec Baraniarky (1270 m.n.m.), kde se najednou otevřel super výhled na okolní kopce. Dali jsme si zasloužený oběd, jelikož za námi byla asi nejtěžší část tehle prochajdy..totiž 670 m převýšení na úseku cca 3 km. Odtud už vede klasická faterská cesta tedy po hřebenech hor přes sedla a vrcholky, což je fakt super - výhled na všechny strany. Celou cestu po modré se nám před očima tyčili dva strašáci - Malý a Velký Rozsutec, kteří vypadali z této strany nezdolatelně ale zároveň neodolatelně. Přes vrcholy Žitné a Kraviarske ( 1360 m.n.m. ) jsme pokračovali k rozcestí Chrapáky, kde jsme se vydali dále po žluté a následně červené směrem na Velký Kriváň (1709 m.n.m ) - nejvyšší horu Malé Fatry. Cestou jsme ještě pokořili vrchol hory Pekelník ( 1609 m.n.m ), který je nutno zmínit už jen pro ten název. Na Kriváni jsem uvařil kávu pro dva vrcholové sportovce a chvíli jsme rozjímali nad krásným výhledem. Mimochodem celou dobu bylo nad kriváněm zataženo, ale asi 10 min, kdy jsme stanuli nahoře, vykouklo slunce**. Chata pod Chlebom, kde jsme přenocovali byla od vhrcholu už jen chvíli a celou dobu mírně z kopce - už od vrcholu bylo zřejmé kam jdeme, neboť je to jediná chata široko daleko. Došli jsme asi o půl osmé, dali si pivo a večeři a šli stahaní spát na tzv polehu, což jsou vlastně matrace na zemi v podkroví, ale je tam teplo a čisto a útulno. Spalo se krásně. Chata pod chlebom je fakt super.

Druhý den jsme si přivstali na východ slunce, který se mimořádně povedl a nebýt hladoví a zvědaví na raňajky v chatě, která otevírala až v 7, vyrazili bychom hned po svítání. Takto jsme se vykopali asi o 3 hodiny déle. Po žluté stezce jsme obešli horu Chleb a napojili se rovnou na hřebenovku směrem na Stoh a Velký rozsutec. Po cestě nejsou žádné chaty ani občerstvení narozdíl od horských tůr v čechách, takže je fajn mít jídlo sebou. Z časových důvodů jsme obešli po další žluté stezce i Stoh a vyrazili rovnou na Velký Rozsutec od Sedla Medziholie. Cesta to byla strmá, plná řetězů, ostrých skal a želez navrtaných do kamene. Zážitek pro každého ve všech smyslech. Asi za hodinu jsme stanuli na vrcholu, kde bylo několik dalších lidí čekajících na selfie s cedulí Velký Rozsutec 1610 m. Tenhle vrcholek stojí fakt za to, krom ostrých skalních útvarů připomíná nebezpečí i několik křížků různě posázených kolem cedule a jeden velký železný (hromadný pomník obětem hory). Mimo respektu z hory mě v tu chvíli uchvátil pohled na západní stranu, kde se mi pod nohama tyčilo spousta menších kopečků a štítů hory - krása. To asi asi musí každý zažít a zjistit jaký z toho je pocit. Odsud jsme už zamířili k Sedlu Mezirosutcemi a šli po modré Jánošíkovími Dierami, což byla hezká ale celkem nekonečná cesta lemovaná kameny a vodou. Občas třeba chybí kus cesty a jdete prostě potokem. K autu jsme došli asi o půl deváté a jeli honem na vysněné Halušky a pivo do Terchové.

 

Málem bych zapomněl zmínit svůj vynález. Pro občasné turisty (chápejte jakože párkrát do roka si obuju pohory) je tu zlepšovák, který se mi osvědčil. Totiž přelepit si preventivně část paty až k achilovce leukoplastí aby se nevytvořily puchýře. A hle - ono to funguje. Vážně asi jeden puchýř, což u mě a každých bot nad kotníky je tak trochu klasika.

 

 

* naše auto

** to píšu jen pro to abych si tu chvíli pamatoval :-)