Dunajská delta

KBES - Delta Dunaje 2014 - zápisky z deníku

30. 4. 2014 - Den první (den odjezdu). Sraz v 17:30 na zastávce Želivského v P raze. Je 17:25 a s Terkou sedíme v taxíku v Karléně a právě jsme obdrželi informaci, že v cíli budeme nejdříve za půl hodiny.Jedeme pozdě - klasika. Nakonec to však dopadne tak, že jsme do půjčovny lodí Dronte dorazili mezi prvními a zbyl nám tedy čas zajít si na jedno točený.

Autobus plně naložen vyráží asi v 19:00 a posádka začíná ožívat, tj. pít a zpívat. Noc tedy trávíme v autobuse. Cestou přes Slovensko a Maďarsko se snažíme spát. Ráno nás budí pasová kontrola na Rumusko-Maďarských hranicích. Inženýr Andreska, který expedici vede jakožto náčelník nás žádá, abychom se k celníkovi chovali slušně jelikož má nevděčné povolání. Apel doplňuje poznámkou z bible, kde se údajněš píše, že celníci nepříjdou do nebe. Celník s přísným výrazem prochází bez zastavení uličkou autobusu s výjimkou posledních sedaček, kde vezme do ruky kytaru a začne hrát. Celní kontrolou jsme tedy prošli.

31. 5. Den druhý. Celý den trávíme v autobuse a prohlížíme si krajinu. Je to převážně placka. Projeli jsme celou Transylvánií, přejeli několik pohoří a zakotvili v místě _____, kde bylo možno spatřit tzv. "bahení sopky". Ty vznikají únikem plynu z ropných ložisek a ukládáním vytlačeného mokrého jílu do kuželů, které připomínají kráter sopky. Btw. metan, který z těchto "vulkánů" uniká je silně hořlavý, o čemž jsme se později přesvědčili.

Následující den jsem opět na cestě. Zastavujeme ne nákup v Kauflandu a mírímě do města Nufaru, nedaleko od většího města Tulcea. V pátek odpoledne jsme dorazili na místo, vybalili z podpalubí autobusu pálavy a nafoukli je. Asi o hodinu později už v nich sedíme a plavíme se pov Dunaji. Po krátké Danově instruktáži stran řízení pálavy pálavy ve dvou se vydáváme po proudu a odbočujeme po levé straně do uměého kanálu Litcov, kde po pár kilometrech stavíme první tábor. Stavíme doslova. Po pravém břehu vysekáváme mačetou místa pro stany a rozděláváme oheň.

Komodor (inženýr Andreska) nad ohněm zavěsil řetízek, na který byl později zavěšen kotlík. Večer jsme se opili a zapěli písně u ohně jak se na vodáky sluší a patří.

Ráno nás probudí ptáci a okolo vstávající lid a vydáme se dál na cestu. Projíždíme kolem tří nebo čtyř hlídkových věží, pozorujeme ptáky: Volavky vlasaté, kolpíky, slýcháme kukačku a spousty žab a jedeme dál vstříc novým zítřkům. 

Večer kotvíme na místě plném kravských lejn. Poprvé jsem zde nahodil a chytal asi 3-4 hodiny. Břehy lemují rákosy a máta, ze které si ráno uvaříme čaj. Mimochodem neměl jsem ani záběr. Už si nepamatuju, co bylo večer, ale vím, že mě ráno probudili splašení koně těsně u našeho stanu.

Další den se snažíme pádlovat a u toho pozorovat krajinu. Čím jsme blíže k cíli, zvyšuje se počet nových živočichů. Viděl jsem ibise, kolpíka, mandelíka a volavku červenou. Podél břehů se pasou koně a krávy a jen těžko poznat, zda jsou divocí. Večer kotvíme na místě, kde jsou vrby a suchý břeh. Rozprostíráme se podél a já si jdu nahodit. Po několika vystřídaných třpytkách chytím prvního bolena a padá ze mě takovej kámen. První úlovek. Mám fakt radost. Okamžitě se jdu pochlubit. Obdržím pochvalu od komodora, který ještě dodá že před lety jich tu nachytali tak 30. No nic. Po dvou hodinách chytání chytím ještě další dva. Krásné místo. Vydalo mi 3 boleny a naše skupina tak ochutná plody místní vody. Večer je usmažíme a upečeme. Většina lidí si pochutná. V tento večer taky poprvé slýchám "hymnu" naší expedice. Pro obrázek zde je alespoň refrén. To je hůl, to je kůl, to je kundy půl... Prostě super písneň šitá na míru naší výpravy. Tento večer je sice krásně poveselíme avšak potká nás přes noc déšť a trvá celý další den. Plujeme tedy za deště a k večeru projíždíme kanaálem kolem vajíčkové farmy, kde nám prodají asi 30 vajec. 

Po zakotvení na místě jsme postavili stany a začali vařit. Dnešní jídlo měla být čočka, alepoň se na tom shodla většina výpravy a tak započalo hromadné vaření. Po chvíli kuchtění se zjistilo, že je vajec málo a na několik lidí včetně mě a Terky se nedostane. Pan komodor Andreska dostal nápad, že by nebyl takový problém zapádlovat asi kilometr proti proudu a přikoupit další vejce v již zmíněné farmě. 

Když jsem onen "úžasný" nápad tlumočil Danovi, vypadal celkem zaujatě a mě došlo, že jestli chceme vejce, musíme si pro ně s Danem zajet. A tak jsme jeli a z této naší cesty se stala památná chvíle. 

Pluli jsme s Danem proti proudu, on na háčku, já na kormidle, a povídali si o všeličem. Cesta byla fajn a já sí říkal, že je jedeme právě my dva, jelikož jsou lidi se kterými potřebuji společný zážitek a Dan byl jedním z nich. Asi 200 m před "vajíčkárnou", jak jsem si pojmenoval interně farmu, jsme se shodli, že zakotvíme a dojdeme to pěšky. Byl totiž dost silný protivítr a pádlování proti proudu už bylo náročné samo o sobě. Nicméně téměř u našeho cíle jsme zjistili, že je to ostrov a že nemáme jinou možnost než doplout až k němu. 

Připluli jsme molu a já počkal v lodi, zatímco Dan šel zařídit naše vejce.Čekal jsem až se vrátí a vyrazíme zpět do tábořiště, ale Dan vyšel ze dveří se slovy: "Vole, vyndej loď - jsme zvaný." A já věděl, že je ZLE. Byla to restaurace a u stolu nás přivítali dva Rumuni kolem padesátky a začali nás hostit a vyptávat se. Nalili nám grapu, víno, přinesli vařené a smažené ryby a vynikající rybí polévku. Asi hodinu jsme si povídali (náznaky angličtiny) a celkem slušně napití a dosyta najezení jsme se začali zvedat a odebírat se pomalu k lodi. Chtěli jsme zaplatit za vejce, ale nedovolili nám to. Z původní objednávky 24 vajec jsme jich dostali 60 a zadarmo. Rumuni nás doprovodili k molu a ještě než jsem nastoupil do lodi si vzpomínám, že kousek ode mě byla natažená do vody šňůra. Rumuni se nás zeptali zda chceme vidět rybu - konkrétně catfish? Opáčili jsme "jasně" a po chvíli viděli jak tahají za zmíněnou šňůru z vody dva velké sumce přes metr a půl. Vživotě jsem naživo takové sumce neviděl takhle zblízka. Takže zážitek!